Kytarové aparatury jsou zařízení, která zesilují signál vycházející z kytary. Elektrická kytara bez zesílení
hraje jenom velmi potichu a nějaká zvuková aparatura je tedy nezbytná. U akustické kytary se zesílení
používá na koncertech, ve zkušebně nebo zkrátka když je potřeba hrát víc nahlas. Pokud má v sobě akustika
zabudovaný nějaký snímač, tak jde spíš o elektroakustickou kytaru, ale tenhle detail můžeme zatím obejít.
Aparatury kromě samotného zesílení ovlivňují charakter, dynamiku a barvu zvuku kytary. Aparát si člověk
vybírá podle toho co chce hrát za muziku, jakou má kytaru, podle míry univerzálnosti, výkonu a dalších
faktorů (cena, váha, velikost, barva, značka…). Proto je na trhu opravdu velké množství zařízení, které
dokážou uspokojit potřeby snad každého hráče a pokud ne, dají se mezi sebou různě kombinovat, případně lze
používat víc aparatur najednou.
Sestavy kytarových aparatur
Aparatury se skládají většinou ze zesilovače a reprobedny. Zesilovač zesiluje slabý elektrický signál
vycházející z kytary. Sládá se z předzesilovače, který má vliv primárně na barvu zvuku a případně zkreslení,
a koncového zesilovače, který se stará o výkon. Mezi oběma stupni zesílení bývá často efektová smyčka pro
zařazení různých kytarových efektů. Reprobedna osahuje jeden nebo více reproduktorů a stará se o převedení
elektrického signálu na akustický. Tvar a velikost reprobedny plus jejich osazazení také výrazně ovlivňuje
výsledný zvuk kytary. Sestavy aparatur mohou být v těchto podobách:
Kombo - kombinuje zesilovač a reprobednu do jednoho zařízení. Výhoda je kompaktnost řešení, kdy už výrobce
vybírá vhodnou kombinaci zesilovače, reproduktoru a celé šasí.
Hlava + bedna - často se také můžete setkat s takzvanou hlavou. To je kytarový zesilovač v samostatném
provedení vhodný pro kombinaci s různými reprobednami. Výhodou je trochu větší univerzálnost: například na
menší pódia můžete mít menší reprobednu, ve studiu můžete kombinovat několik různých beden atd.
Rack - kytarová hlava může být i v rackovém provedení, kdy se se sestavují jednotlivé komponenty
(předzesilovače a koncové zesilovače) do rackové skříně. Výhodou může být, že se dá vyměnit komponenta
samotná, nevýhodou je pak fakt, že ne všichni výrobci dělají rackové provedení zesilovačů.
Jiné - v dnešní době je na trhu spousta počítačové techniky, zvukových karet, tabletů a podobně, které
dokážou plnit třeba funkci předzesilovače, případně jsou celkem dobré pro nahrávání kytary, takže se dá
obejít i bez klasické aparatury.
Rozdělení podle použití
Aparatury pro elektrické kytary nejsou stejné jako pro ty akustické. Akustická (elektroakustická) kytara má
již hotový charakter výstupního signálu a aparát se ho snaží co nejvěrněji přenést a zesílit. Nepřidává
proto (většinou) žádné efekty ani zkreslení, maximálně se snaží zvýraznit charakter akustické kytary jako
takové.
U aparatur pro elektrické kytary je to jinak - zesilovač se přímo podílí na výsledném zvuku. Tatáž kytara
může znít s různými zesilovači naprosto jinak. Je to díky tomu, že při hře na elektrickou kytaru se často
používá přebuzeného signálu, který se chová při různých hlasitostech a mírách buzení jinak.
Rozdělení podle konstrukce
Lampové zesilovače jsou zesilovače, které na všech stupních zesílení používají elektronky (lampy, flašky). V
začátcích elektrifikace kytary ještě tranzistory neexistovaly a elektronky se díky svojí přenosové
charakteristice staly pro kytaru vhodným řešením, které přetrvává dodnes. Celolampové aparáty bývají těžké a
drahé, jejich údržba je náročná, ale celkově prý stojí za to.
Tranzistorové zesilovače jsou oproti lampovým údajně lehčí, levnější a spolehlivější, na druhou stranu
nevynikají takovou dynamikou a nejsou tak věrné, protože se stále snaží co nejvíc přiblížit lampovému zvuku.
Je ale pravdou, že dnes jsou technologie poměrně pokročilé a ohledně digitálních simulací je téměř vše
možné, takže tyto rozdíly nejsou už tak velké.
Hybridní zesilovače jsou často označovány také jako pololampové, a to z toho důvodu, že jsou kompromisem
mezi celolampovými a tranzistorovými zesilovači. V jejich předzesilovači svítí elektronka, výstupní
zesilovač je pak tranzistorového typu.
Podle čeho vybrat aparát na kytaru
Styl muziky - asi nejdůležitější při výběru aparátu je styl, který chcete hrát. Neplatí to úplně
stoprocentně, ale hodně značek se specializuje na nějaký druh hudby. Například Marshall dělá primárně
aparáty pro rockovou muziku, Mesa Boogie pro tvrdší zkreslené kytary, Orange je zase populární na britské
kytarové scéně. Zkuste se podívat, na co hrají kytaristé, kteří se vám líbí.
Výkon - důležitou záležitostí při výběru aparátu je výkon. Výkon se udává ve watech a nelze se podle udané
hodnoty orientovat úplně přesně. Například 30W lampové kombo se v kapele prosadí lépe než jeho tranzistorový
protějšek. Obecně platí, že na větším pódiu je potřeba výkonnější aparát, na druhou stranu když například se
100W hlavou chce člověk hrát doma nebo v menší zkušebně, neobejde se bez výkonové brzdy. Je to z toho
důvodu, že optimálně zní aprát při nějaké hlasitosti a to optimum bývá často celkem nahlas.
Velikost a váha - určitě přemýšlejte nad velikostí aparátu. Unesete ho sám/sama, vejde se do auta? Může to
vypadat jako malý problém, ale ve chvíli, kdy budete hrát třeba několikrát týdně, zjistíte, že to prostě
tahat nechcete.
Značka - existuje spousta kopií známých zesilovačů, které někdo udělal třeba na zakázku. Je to varianta, ale
značka je prostě zárukou kvality.
Cena - při výběru aparátu má jen málo lidí z hlediska financí úplně rozvázané ruce. Kromě toho, jestli na
svůj vysněný aparát máte nebo ne, můžete vážit následující: půjde za pár let aparát prodat a za kolik
(určitě za čas budete chtít vyzkoušet něco jiného)? Opravdu potřebuji zrovna tento aparát, nestačí mi nějaká
jiná, levnější varianta? Vrátí se mi nějaké peníze z hraní a aparát je vlastně investice?
Jaké aparáty používali slavní kytaristé a jejich kapely?